Standa Müller. Dřina a nadšení…
Příběhy firem
08. 04. 2017

Standa Müller. Dřina a nadšení…

Dokument národní kvality ADMD, DřevoPortál, nová konference Dřevostavby v praxi, Dřevěná stavba roku , magazín homoPROFIS nebo PROFISportal.cz. Všechny tyto projekty vznikaly uprostřed křivoklátských hvozdů a já jsem měl tu čest, stát u jejich zrodu…

Jak jsi se dostal ke dřevu a dřevostavbám?

Když jsem byl malý, chodili jsme občas s tátou do dílny jeho kolegy z promítací kabiny. Všude tam bylo dřevo. Vrzavá podlaha plná pilin a hoblin, prkna, lišty, většina strojů vyrobená taky ze dřeva, všude jedinečná vůně. Byl to tak intenzivní pocit, že si ho pamatuju dodnes.

Takže kdybys tenkrát takhle navštěvoval gynekologickou ordinaci, mohlo být všechno jinak?

To je vtipný. Na tuhle otázku Ti odpoví můj manažer, Franta Kocourek…

Dobrá omlouvám se, budu se držet tématu. Co bylo tedy dál?

Po základce stavební truhlář s výučním listem a pak nástavba s maturitou v podobě „podnikání v oboru truhlář“. Ani to mi ale nějak nedalo pocit, že už vím dost. Nemohl jsem se rozhodnout a pak máma někde našla inzerát nějaký nově otevřený Vyšší odborný školy ve Volyni...

Jaký sis vybral obor?

Původně nábytek. V prváku byl brutální filtr, byla nás tam tehdy skoro stovka. Gympláci plakali nad náročností odborných předmětů, my z odborných škol jsme krváceli na matice a chemii. Nakonec nás zůstalo nějakých třicet, myslím. No a na místo nábytku jsem se po prvním roce rozhodl pro dřevěný konstrukce.

Proč ta změna?

Za to může Jozef Štefko, Bohumír Zelenka a Petr Červený. Ti mi ukázali svět dřevostaveb a tomu jsem propadl. Nebýt jich, dělal bych asi nábytek nebo interiéry.

Voška byla na tři roky, co pak?

Po škole jsem nastoupil ke Standovi Biskupovi do Tesařství Biskup. Uměl jsem tehdy dobře v Cadworku, na který on v té době právě přecházel z Dietricha. Navíc
v té době začal pokukovat i po dřevostavbách.

To byla ideální startovní pozice.

Zdálo se to tak, ale musel jsem nastoupit na vojnu. Nakonec jsem díky vstřícnosti vedení z Volyně nastoupil do tamní knihovny na civilku a prodloužil si tak studium ve Volyni o další dva roky.

Po civilce jsi se vrátil k Biskupovi?

Vrátil, ale ne na dlouho. Byl jsem v tý době ještě dost naivní a konfrontace s realitou mi dala tenkrát docela za uši. Profesně bylo všechno víceméně v pohodě, ale lidsky jsme si nakonec nesedli. Dost dlouho to bolelo, ale byla by to stejně jen otázka času. 

Co bylo pak?

Začal jsem dělat ve Dřevařským ústavu v Praze. Mým úkolem bylo certifikovat pilařský provozy. Postupně jsem začal řešit i okna, dveře a schodiště. Byla to zajímavá práce a Jitka Beránková byla skvělá šéfka.

Nechyběly Ti dřevostavby?

Postupně jsem se k nim propracoval a měl jsem pak na starosti pár desítek firem v ČR. Viděl jsem do karet těm největším hráčům a byla to pro mě velká škola. Certifikace se tehdy ale vztahovala „jen“ na prefabrikovaný panely vyrobený v dílně. Když jsi ty samý panely dělal na stavbě, nic jsi nepotřeboval.

Myslíš, že je potřeba mít na všechno nějaký certifikát? …že pak bude všechno kvalitnější?

Ne, to si nemyslím. Myslím si, že i certifikace panelů je naprostý nesmysl. Pokud bys chtěl panely vyrábět a pak prodávat, podobně jako třeba cihly, tak pak je to OK. S tím nemám problém.

Ale nějaká kontrola by tam přece být měla…

Souhlasím, ale proč by ten postup měl být odlišný od běžných stavebních firem? Dobrovolná certifikace jako je v ADMD je OK. Ta zákonná dřevostavby jen prodražuje a brzdí.

To je zvláštní stanovisko člověka, který sám roky certifikoval...

Jsem idealista, ale nemám klapky na očích. Nějaký čas jsem si myslel, že to dokážu změnit. Když jsem viděl, že to nepůjde, rozhodl jsem se odejít. Ještě před tím jsem ale napsal certifikační systém pro ADMD, který je právě na dobrovolnosti založený. Chceš být členem? Prokaž, že na to máš…

Máš na mysli Dokument národní kvality – DNK?

Přesně ten. Pracoval jsem na něm s několika lidmi z ADMD, kteří byli spolupráci otevřeni. Chtěl jsem, aby to nebylo jen o papírování, jako ta zákonná certifikace, ale aby šlo o prověřování reálný praxe. Prostudoval jsem tehdy celou řadu certifikací i z jiných oborů, jako například potravinářství nebo automobilový průmysl. Sepsal jsem místa a fáze návrhu a realizace, kde v dřevostavbách může dojít k průšvihům a vytvořil tzv. Soupis kritických bodů. Celý princip certifikace pak spočívá v prokazování, že jsou všechna tato kritická místa ošetřena. Bohužel celý systém DNK je nakonec složitější, než by musel být, ale za kritickými body si stojím dodnes.

Co Tě na těch certifikacích a papírování bavilo?

Bavili mě lidi. Nejdřív mě sice brali většinou jako nepřítele, ale pak pochopili, že se jim snažím pomoct. S mnoha lidmi z té doby mám doteď přátelský vztah. Snažil jsem se dostat do terénu a tak jsem inicioval nákup zařízení na Blower Door Test a infrakamery. S oběma mašinkama jsem jezdil po stavbách. Spolu s Jirkou Novákem z ČVUT a Standou Palečkem z Radionu jsme pak založili Asociaci Blower Door CZ s cílem kultivovat tuhle oblast. Nikdy jsem neměřil stylem „splňuje/nesplňuje“, ale pomáhal jsem lidem na stavbách hledat lepší řešení a sdílet dostupný informace. To mě tak nějak naplňovalo a díky tomu jsem mezi papíry vydržel tak dlouho. Sedm let myslím…

To byl důvod, proč jsi po odchodu z VVÚD začal provozovat na vlastní pěst informační portál?

Ten portál jsem chtěl rozjet ještě jako projekt pod VVÚD. Vedení to ale nezaujalo a tak jsem ve svém volném čase začal hledat, třídit a publikovat informace sám. Nejdřív jako drevo-stavba.info, později pak pod lepším názvem DřevoPortál. 

To jako všechno jen z lásky k lidem a jejich pokroku?

No jasně. Svatozář mám támhle v tašce. Poutá moc pozornosti… Možná mám trochu jiný pohled na svět, než se dneska nosí, ale v první řadě musím dělat něco, co mě naplňuje. A když mám to správný téma, pak teprve hledám cesty, jak tím taky sebe a rodinu uživit. Vím, že bych dneska mohl dělat jiný věci, kterýma bych si vydělal třikrát tolik, než mám teď. Jenomže sám sebe nechci ohýbat podle peněz. To buď prostě chápeš anebo nikdy nepochopíš. Nic mezi…

OK, co bylo dál? Odešel jsi z ústavu a hledal práci jinde…

Šel jsem do firmy MTA, ale ukázalo se, že obchod pro mě není a chyběla mi nezávislost. Necítil sem se dobře, odešel jsem ještě ve zkušební době. Nelituju toho, ale mrzí mě, že jsem jim tehdy svým odchodem způsobil komplikace. 

Takže zpátky k DřevoPortálu?

Tentokrát už s velkým business plánem, který se začal pomalu naplňovat. Začal jsem taky intenzivněji spolupracovat s redakcí ProVobis a prakticky jsem pro ně napsal celý jejich první Profi Speciál. Jenže moje a jejich představa profesního magazínu se nakonec nepotkala, takže prvním číslem to taky skončilo. To mě doteď mrzí. Mohli jsme už být mnohem dál...

Slepá ulička. Takových ještě bude. Co bylo dál?

Někdy na konci podzimu roku 2010 mi zavolal odstupující ředitel Nadace dřevo pro život, Honza Řezáč. Sešli jsme se i s nastupujícím ředitelem, Standou Polákem, a ten mi tehdy dal jednoduchou otázku. „Dokážete oprášit architektonickou soutěž Dřevěný dům a řídit ji?“. Chtěl jsem čas na rozmyšlenou a dostal jsem velkorysých deset vteřin. „Ano nebo ne?“. Spolu s odpovědí „ano“ jsem tak opět přehodil výhybku a DřevoPortál se znovu ocitl až na druhé koleji. Na čtyři roky jsem se naplno vrhnul do spolupráce s Nadací a DřevoPortál zůstával dál koníčkem.

Takže DřevoPortál mohl být už dávno někde úplně jinde, kdybys od něj tak neodskakoval?

Asi ano. Nikdy ale nelituju jakýkoliv zkušenosti. Vždycky to má anebo bude mít, nějaký smysl. Jen to někdy v tu chvíli nevíš. Navíc spolupráce se Standou Polákem mě dala hrozně moc. Bylo to dost náročný období, ale to bylo hlavně mojí vinou. Když něco dělám, dělám to prostě naplno. Limit odměny pro mě není limitem pracovní doby. Důležitý je pro mě výsledek. Aby ten byl perfektní, trávil jsem prací mnohem víc času, než jsem musel, ale naplňovalo mě to. Slovy Kvída z Báječných let, „…bylo to prekérní, ale krásné“.

V čem spočívala Tvoje práce pro Nadaci? Byl jsi její zaměstnanec?

Nebyl. Pracuju na volné noze. Stal jsem se vedoucím projektu Dřevěná stavba roku. Po marných snahách reinkarnovat architektonickou soutěž Dřevěný dům, jsem navrhl a zrealizoval nový koncept. Podařilo se mi do něj prosadit i zásadní rozšíření ategorií jako např. dřevěná hřiště, konstrukce nebo sruby. Později pak i dřevěný interiéry.

Kolik ročníků jsi to měl na starosti?

Čtyři ročníky, 2011–2014. DSR si našla svoje místo na slunci, ale já jsem jel na 150% a začalo si to vybírat svoji daň v podobě zdraví. Když přišel druhý blackout, rozhodl jsem se vše předat a odejít.

Blackout?

Představ si, že letíš a začnou Ti blikat varovný kontrolky. Zdržujou Tě od práce a tak je postupně vypínáš. Nakonec se Ti ale stejně objeví před čumákem země a je to. Tělo si prostě řeklo pauzu, mozek se restartoval. Naštěstí né do továrního nastavení…

Jak do toho všeho zapadá konference Dřevostavby v praxi?

Dělal jsem ještě s Nadací, když Iva Duchoňová odcházela z Rigipsu. Hledali někoho, kdo by dokázal konferenci organizovat dál. Jirka Provázek, který stejně jak Iva stál u zrodu téhle akce, mě oslovil, jestli bych to nezkusil. Měl jsem v té době rozpracovaný projekt pro vlastní konferenci, tak mi to přišlo jako znamení osudu. Než jsme s divizí Rigips našli společnou řeč, tak to nějakou chvíli trvalo, ale to namlouvání nakonec dopadlo dobře a funguje to dodnes. Teď na podzim jsem dělal třetí ročník a připravuju další.

Dřevostavby v praxi navštěvuje na 350 účastníků

Takže Rigips si Tě na to organizování najal?

To ne. Jsem pořád na volný noze a na nezávislosti
stojí celá moje práce. Rigips se stal Generálním partnerem, který má na starosti i část organizace, ale hlavní fungování akce, včetně financování, mám na starosti já. Když to nezvládnu, zahučím v tom já sám. Dřevostavby v praxi jsou nezávislá konference. Žádný firemní školení…

Co přišlo po odchodu z Nadace?

Asi půl roku jsem se dával zdravotně do kupy a pak se vrhnul zase do práce. Díky zmatku v mediálním prostoru si lidi motali různý projekty začínající slovem dřevo. DřevoPortál, Dřevostavitel, Dřevo&stavby, Dřevěná stavba roku, Dřevostavba roku, veletrh Dřevostavby atd. atd. Džungle. Hledal jsem novou značku, která by jasně vyjadřovala moje cílení na profesionály. Tak vznikl PROFIS. Nejdřív vloni v zimě tištěný magazín homoPROFIS a na podzim jeho online podoba PROFISportal.cz.

Takže DřevoPortál zrušíš?

Určitě ne, ale jeho nový směr zatím nechci prozrazovat. Co se týče informací pro stavebnictví, bude hlavní značkou jednoznačně Profis. Nechceme se ale soustředit jen na dřevostavby. V hledáčku máme moderní stavitelství vůbec.

Nechce se mi věřit, že to všechno táhneš sám. Nechlubíš se trochu cizím peřím?

Tak na to se musíš zeptat těch, o kterých jsem Ti teď říkal a ne mě. V každým případě to už netáhnu sám. Mám obrovskou posilu doma. Když jsem vystudoval Volyni, přivezl jsem si tam odsud kromě diplomu i manželku. Studovala stejný obor jako já a při mateřský si navíc dodělala bakaláře ve Zvolenu. Děti už jsou ve škole a školce a Jája má na starosti zázemí Profisu. Spoustu dalších činností pak pro nás dělají další lidé na volné noze. Ať už jde o grafiku, weby, natáčení a střih videa, moderování atd. Já nechci být zaměstnavatel. Spolupráce s profesionály na volné noze mi vyhovuje...

Prozradíš nové plány?

Rád, ale až přijde čas :-) 

Sám se sebou, bez opiátů a při smyslech, si povídal šéfredaktor magazínu PROFIS, Standa Müller