Konstrukce krkonošské Stezky korunami stromů
Případové studie
18. 10. 2017

Konstrukce krkonošské Stezky korunami stromů

Dnes je 17. května 2017 a stojím kousek od Hoffmanovy boudy, nedaleko od Jánských lázní v Krkonoších. Stavba zdejší Stezky korunami stromů je v plném proudu...

Zastihl jsem zde projektového manažera Václava Meškana, který si našel chvíli na krátký rozhovor. Stezka se otevírá za asi měsíc a půl a stavba jede na všech frontách na plné obrátky…
 
Standa Müller / magazín PROFIS
Pane Meškane, kdo je investorem téhle stavby? Jde o stejného investora, jako je Stezka nad Lipnem?
 
Václav Meškan / CONDUCO a. s.
Investorem této stavby je Stezka korunami stromů Krkonoše s.r.o., se sídlem tady v místě, která vznikla ze stejných investorů, kteří byli na Lipně. Je to spojení českého a německého investora. Tahle stezka, která se bude otevírat 2.7.2017, má délku 1511 m, což je o něco více, než je na Lipně, má vstupní objekt, stejně jako stezka na Lipně, ale má i velký výstupní objekt, kde je zázemí té stezky, jsou tam i prezentační prostory a prostory pro přednášky, pro školy a pro případné zájemce.
 
Jaké jsou další rozdíly oproti šumavské stezce?
Liší se zejména tím výstupním objektem, který na Lipně není – tam je ta stezka obousměrná, tady je jednosměrná. Rozdíl je také ve tvaru věže, tady připomíná tvar jakéhosi kmenu a stromu, nahoře se rozvíjející koruny a oproti Lipnu je také vyšší, má 42 m nad terénem. Zásadní je to, že v jednu chvíli jde návštěvník 21,8 metrů nad zemí, což je nejvyšší místo stezky, a pak se ponoří do podzemní části věže, jakési jeskyně.
 
Takže od shora až po úplný začátek...
Tak, až úplně do země, ke kořenům a k životu pod zemí. Expozici připravuje KRNAP, který spolupracuje na této stezce z hlediska prezentace a metodiky informací o lese. Z té jeskyně pak vyjdete a po spirále, která je dlouhá přes 800 m, vyjdete až na vrchol věže.
 
Ta spirála věže je obousměrná?
Do určité chvíle je obousměrná. Z té spirály se trošku vracíte zpátky, a  pak buď můžete využít od 32 m výšky skluzavku, anebo dojdete až na tu odchodnou větev, která vás přivede do výstupního objektu. Zvláštností oproti Lipnu je to, že věž je až nahoru celá bezbariérová, a to bez potřeby techniky. Na Lipně jsme museli instalovat na vrchol věže plošinu, která imobilní návštěvníky dostane až nahoru. Tady se dostanou až nahoru vlastními silami. Je to dané tím, že ta vyhlídková plošina nahoře je posazená jakoby vně té stezky, tzn., že když ta spirála tam nastoupá, tak jdete k vnějšímu obvodu. A vlastně koukáte dolů a nevidíte ty sloupy.
 
Když jsem koukal na ten konstrukční systém stezky, tak mi přijde stejný jako na Šumavě…
Ano, je stejný.
 
Oproti tomu věž je konstruovaná jinak. Všiml jsem si, že každý ten nosník má svoje nosné jádro, dokonce jsem si nebyl jistý, zda to nejsou ocelové nosníky jenom obložené dřevem...
Ne, ne. Je to normálně vcelku vyrobený lepený nosník, který vevnitř nemá žádný jiný nosný profil, než dřevo.
 
A z jakého důvodu je tam tedy to obložení?
To obložení chrání sloupy před povětrnostními vlivy. Je to udělané tak, že na těch úzkých stranách sloupů jsou plechy a na těch širokých bocích sloupů jsou předsazené dřevěné krycí desky, které jsou orámované nerezem. Mají za úkol krýt ten nosník, je to jen obklad.
 
Když bude potřeba něco vyměnit, tak to bude ten obklad, ale to jádro bude zdravé. Rozumím...
Tak, tak. Jinak principy a technologie téhle stezky jsou úplně stejné jako stezky nad Lipnem. Všechno douglaska, sloupy jsou v patkách, kterých je tady po lese rozmístěných celkem 115. Některé patky jsou přikotveny i mikropilotami. Těch je tu asi šedesát, aby se vše stabilizovalo, a aby se stezka neměla tendenci překlopit. Stejně jako na Lipně je řešeno zábradlí, madlo, nerezové sítě.
 
Ten les je tady úplně jiný než na Lipně. Bylo to prostředí tady náročnější pro stavbu nebo naopak?
Ta stezka i les je tady výrazně jiný, jak strukturou stromů, tak hustotou. Pro nás bylo výrazně komplikovanější cokoliv tady dělat.
 
Koukal jsem tady na podloží a terén, trošku jste tady s tím asi bojovali…
Museli jsme vyrábět svoje cesty, abychom potřebnou techniku dostali na místo. Na Lipně jsme používaly takové speciální plechy, které se sešroubovali a cesta byla hotová. Tady se použít nedají.
 
A po těch se dopravovala ta těžká technika?
Ano, ty se podsypaly štěpkami. Tady se použít nedají, protože je to moc velký sklon terénu a ta technika by se na nich vůbec neudržela. Takže se zvolila tato varianta s panely, které se pořád přeskládávají. Na některá místa se jeřáby dostávaly poměrně složitě a někam se dokonce nedostaly vůbec. Muselo se to dávat z velké dálky a vymýšlet, jak se tam ten nosník osadí, protože sklon terénu je takový, že se tam obyčejná technika nedostane.
 
Teď jsme nějakých 800 metrů nad mořem, lipenská Stezka je téměř 900 metrů vysoko. Cítili jste nějaký rozdíl v těchto podmínkách?
Určitě. Sice je to tu možná o něco níže nad mořem, ale Sněžka je odtud vzdušnou čarou nějakých 12 kilometrů.  Sněžilo tu a mrzlo ještě minulý týden. V jednu chvíli jsme se sněhu na cestách museli začít zbavovat, aby nám nerozmáčel ten terén ještě víc. Té vody tady v terénu bylo letos strašně moc.
 
Posouval se díky tomu termín otevření? Nebo to všechno zvládnete tímhle způsobem?
Ne. 29. června se kolauduje. Všechno musíme stihnout, ale jak vidíte, je tady 60 až 70 lidí, možná dnes i víc. Podílí se na tom spousty firem, není to jeden generální dodavatel. Věž dělá Wiehag, stezku dělá Holzbau Dengler, dřevostavby staví Haas, Fertigbau Chanovice pak tady máme místní firmu pana Tlachače, který vybudoval všechny základy a  provedl terénní práce.
 
Slyšel jsem třeba i o firmě Kasper...
Ano, tu si jako jednoho ze subdodavatelů najala společnost Wiehag.
 
Způsoby montáže, jak to přesně proběhne, to se řešilo tady na místě?
Všechno musíte šetřením na místě, protože ve chvíli, kdy zjistíte, že nemůžete použít malý jeřáb, ale potřebujete jeřáb velikosti 100 t, tak ten má úplně jinou průjezdnost než ostatní jeřáby. V tu chvíli musíte volit jiné trasy, jinak upravovat tu cestu. Několikrát se to procházelo na místě, dělaly se různé úpravy do poslední chvíle. Ovlivnila to hodně ta jeřábová technika, i Wiehag pak musel volit jinou jeřábovou techniku. Je tady okolo komunikace, která musí zůstat průjezdná, tak se nemohl použít tak velký jeřáb, jak jsme chtěli. Ten by tu na několik měsíců cestu uzavřel.
 
Co se týče povrchové úpravy?
Douglaska bez povrchové úpravy, jako na Lipně. Obklady staveb jsou z modřínu, oba objekty jsou dřevostavby, abychom dodrželi tu ideu. Věž, to je kombinace dřevin a tam už povrchová úprava je.
Douglasku máme vyzkoušenou, je to velmi odolný materiál.
 
Byly nějaké věci, které se třeba na Lipně úplně neosvědčily? Nabyli jste nějaké zkušenosti, které se třeba tady do toho nějak promítly?
Určitě. Vždycky vznikají nějaká ponaučení. Tady jsme třeba trošku upravovali napínání těch sítí. Časem se ukázalo, že takhle velký provoz může i s kvalitními sítěmi dělat divy. Další zkušeností jsou madla, protože se ukazuje, že hodně pracují. Systém jejich přichycení jsme upravili tak, aby je bylo možné snáze vyměňovat.
 
Díval jsem se, že vrchní plocha madel má sklon, aby voda mohla snadno odtékat pryč. Konstrukční ochrana je tu velmi precizní…
Ano. Jen dobrá konstrukční ochrana Vám zajistí dlouhodobou životnost stavby. Všechny detaily respektují pravidlo rychlého úniku vody. V citlivých částech konstrukce nám třeba pomáhají i gumové pásy, aby se voda dostala co nejrychleji pryč.
 
Systém uložení stezky je také stejný?
Na Lipně bylo výrazně méně patek a betonovali jsme je tam všechny v lese. Tady jsme zvolili metodu prefabrikovaných patek a roznášeli jsme je „chodícími bagry“ po lese.
Ta patka ve tvaru kalichu váží až 6 tun. Do ní se pak postaví dřevěný sloup zakončený kovovou nohou a pak se to zabetonuje.
 
Takže všechny patky jsou prefabrikované?
Je tady pár patek, které jsme celé betonovali. To je třeba tady podél cesty, kde jsou do sebe i propojené. Všechny ostatní patky jsou ale prefabrikované jako takový kalich, který je zevnitř zvrásněný, aby se dobře spojil s betonem, kterým se zalije.
Osadit se to tam musí poměrně dost přesně, protože ta trasa je dopředu daná a jednotlivé konstrukční prvky jsou připravovány předem v hale a na míru. Skutečně jde o centimetry, bez ohledu, že jste támhle dole nebo tady nahoře. Realizační firma přiveze dřevěné i ocelové prvky už opracované. Protože se to dělá najednou, není možné udělat základy a pak říct: „Tak si je zaměřte a vyrobte podle toho konstrukci.“
Vyrábí se všechno najednou a na umístění patek v terénu, otočení, z hlediska výšky a polohy jsou vysoké nároky. Je to velmi složité a nepřetržitě u toho musí být geodet. Kopete v nějakém terénu, u toho musíte mít ještě geologa, který sleduje, jaké je to podloží, abyste se dostal na tu správnou zeminu. Pak tam dáte tu patku a musíte ji zasypat. Pak u šedesáti patek musí přijet souprava, která tou patkou provrtá díru pro mikropilotu a osadí jí tam.
 
Takže patky neleží volně v zemi?
Některé ano, ale téměř polovina z nich je ještě přikotvená mikropilotou délky až 8 m. Patka se zasype, on k ní musí přijet tím strojem a přesně pod určitým úhlem, který odpovídá úhlu toho sloupu, to musí vyvrtat, aby to spolupůsobilo. Nakonec se to dotáhne do požadované předepsané pevnosti, aby to udrželo síly, které by tam mohly vznikat. Na Lipně to bylo obdobně, jen ten terén tam byl výrazně plošší.
 
Je úžasný pozorovat, jak takhle rozsáhlá stavba jde realizovat bez brutálních zásahů do okolí.
O to se snažíme maximálně. Jak vidíte, používá se místní materiál na dláždění. Stromů, které se musely vykácet po konzultaci s KRNAPem bylo minimum. Když projektant navrhuje stezku, tak chodí po lese a hledá její polohu a trasu tak, aby se maximálně vyhnul stromům. Je to velké množství schůzek tady na místě, chození, zaměřování, předělávání té trasy. Stromy okolo stezky se všechny zaměřují, aby se vědělo o každém stromu. Plánovanou trasu jsme několikrát měnili, protože hrozilo, že bychom nějakému stromu atakovali kořeny patkou.
Děkuji Vám pane Meškane za Váš čas a informace, které jste nám poskytl. Ať se Vám podaří dokončit stavbu včas a stavba slouží, jak má.
Také děkuji, pěkný den.
 
…přesunul jsem se na schůzku s Viktorem Czerwekem, který pracuje ve společnosti Holzbau Dengler. S Viktorem jsme se potkali před časem na jedné stavbě a byl to on, kdo mne na stavbu Stezky pozval…

Dobrý den Viktore, můžete mi říct něco o tom, jak se tahle stezka mezi stromy staví?
 
Viktor Czerwek / Holzbau Dengler
Montáž jako taková začíná už u nás na hale. Na hale si okováme všechny ty stromy (odkorněné klády resp. sloupy – pozn. redakce). Všechny ty nohy, podpory, ať už trojnožky nebo diagonální podpěry podle podkladů rozměříme, jeden to nařeže motorovou pilou, já vezmu velkou stojanovou vrtačku a navrtávám všechny díry na ty šrouby, které tam jsou. Potom na to nasadíme železa, dáme šrouby dovnitř, zašroubujeme. Tak je to vyrobené a doveze se to sem, na stavbu. Od těch metrových až po ty 25 m dlouhé stromy, co jsou dole. To všechno se převeze.
 
Postavit by to možná nebylo tak těžké, kdybyste na to měli dostatek prostoru. Začínáte těma trojnožkama?
Záleží na tom, jak jsou vysoké. Do těch 15, 16 metrů je složíme komplet naležato. Rozměříme je podle výkresu od projektanta, dáme mezi ně vzpěry, aby držely tvar, zvedneme je nastojato a uložíme na místo.
 
Aby to drželo jako trojnožka, jsou mezi těmi stromy ještě nějaké pracovní, provizorní vzpěry?
Ano, tam jsou vzpěry. Jako když stavíte dům a držíte si panel. Akorát to jsou masivní „osmdesátky“ trubky. Aby se to fixovalo a nevylomilo nahoře z těch šroubů. Patky jsou hotové. Základy tady dělali asi 4 měsíce – ještě vloni.
 
A ty vysoké trojnožky?
Ty vyšší trojnožky, co jsou támhle dole, tak ty montujeme nastojato. Jeden ze stromů má už na sobě ten talíř a ostatní dvě nohy se k němu přimontují.
Potřebujeme k tomu dva jeřáby, jeden zvedne tu první s tím talířem a druhý tam dá strom. Nejdříve jeden, pak druhý. Dva najednou nezvedne. Ten jeden strom má kolem 6 t a to už bychom nedokázali dole tak zpevnit, aby se nám to nezbortilo. Takže jeden to drží, druhý to zvedne, dvě plošiny, z každé strany jeden chlap a to navrtání musí sedět. Jakmile jsou hotové trojnožky, tak se pod chodník dolů připraví ty vzpěry. Připraví se chodník, zvedne se a pod něj se dají vzpěry, to je nejnáročnější operace.
 
Myslel jsem, že nejnáročnější jsou ty trojnožky…
Ty vzpěry jsou náročnější na koordinaci. Jeden jeřáb zvedne nahoru stezku, a ta se uchytí na dvě trojnožky. Ten první jeřáb ale musí stezku pořád držet. Bez vzpěr by takové rozpětí nezvládla. Druhý jeřáb skrz chodník spustí lano a zvedne tu diagonální vzpěru. Tu musíme dole strčit do kalichu a nahoře musí sedět na ty klíny, které tam jsou.
 
Takže tohle „téčko“ s těmi vzpěrami se zvedá celé?
Ano, to celé. Po nás jdou potom chlapi a montují podlahu, a to je nějakých 10.000 vrutů.
 
Takže vy děláte jen tu nosnou konstrukci?
Ano, na podlahu máme osvědčeného subdodavatele. Na Rujáně v roce 2013 s námi začali a od té doby děláme každý rok jednu stezku.
 
Slyšel jsem, že na Slovensku se chystá další…
Tam jedeme o prázdninách, na podzim – v září – se to má otvírat. Už máme stromy navezené na firmě, údajně už se prý dělají základy. Potom musíme dostat podklady od statiků na železa, ta se objednají, žárový pozink, a potom to na hale okováme a přivezeme na místo.
 
Spojovací prvky jsou tedy na stezkách v nerezu nebo jen pozinkované?
Masivní železo má žárový pozink, nerez jsou všechny šrouby, vruty a „vingly“.
 
Žádná povrchová úprava dřeva?
Ne, je to douglaska, tam je garance, že vydrží. V Bavorském lese byla postavená první stezka korunami stromů, takové to „vajíčko“. To bylo v roce 2009. Vloni jsme tam připravovali takovou podestu a tomu dřevu nic není. Ono to jenom tak přírodně zčerná a zešedne. Jinak se tady velice dbá na konstrukční ochranu dřeva. Na firmu nám to přivážejí odkorněné, a ještě to brousíme, protože ten odkorňovač nevezme všechno. Dřevěné prvky na stezce pod podlahou jsou z vrchu kryty gumovými pásy.
Ve stycích železa a dřeva, třeba na těch klínech, tak tam jsou ještě takové jednostranné „bulldogy“. Je to plechová podložka, která má z jedné strany hroty. Hroty se zatlučou do dřeva a podložka drží distanc, aby to nebylo úplně nadoraz. Díky nim je tam stále mezera 4-5 mm, aby voda, která se tam dostane, mohla přirozeně odejít a odvětrat. Stromy jsou řezané tak, aby ta voda odtekla a skápla, nahoře je to zase zešikma, aby ta voda mohla pryč.
Na těch masivních spojích jsou nerezové jen ty kloboukové matky. Protože ale nerez a pozink spolu negativně reagují, dávala se mezi ně speciální pasta, která té reakci zamezuje.
 
Zaujaly mě ty kalichy. Viděl jsem jich tu spoustu a v různých fázích dokončení podle toho, jak stavba stezky pokračuje. Jak prakticky probíhá celý proces instalace těch kalichů?
Napřed se zhutní podklad, podle požadavků projektu. Na to se uloží ten kalich. Některé kalichy se ještě kotví mikropilotama. Pak se uvnitř kalichu udělá ještě čistý beton cca 10 cm. Jednak se zakryje hlava piloty a jednak se srovná výška, abychom tady už měli čisté výšky. Pracujeme v milimetrech. Všechny ty výšky jsou dané projekčně a sedí to. Když je stezka usazená, tak teprve potom se ty spodní patky stromů uložené uvnitř kalichu zalévají betonem.
 
Díval jsem se, že ty patky byly natřené nějakým dehtovým nátěrem…
Ano. Je to další rezerva pro maximální životnost celé stavby.
 
Jak dlouho montujete celou stezku?
Montujeme stezku teď 4,5 týdne. Teď už zbývá jen ten konec, napojení. Ale musíme počkat, až nás tam Wiehag pustí, až se tam přestane pohybovat. Teď montují železa a na to přijde hotová podlaha. Tu jim tady dělá Kasper.
 
Ještě k těm sloupům, stromům, jak jim říkáte. Odkud ty stromy berete. Jsou to unikátní kousky…
Ty stromy, to jsou speciály, poptávají se po celém Německu. Ten strom musí mít ve dvou třetinách délky, to znamená, když to máme 24 metrů, tak v nějakých šestnácti metrech, musí mít 40 cm průměr. Proto se ty kalichy dělají ještě třeba větší, 60x60, aby se tam to železo vešlo, ikdyž je strom prohnutý. Vidíte, jak je to „šiblý“ ke straně.
Je docela náročný, když to připravujeme na hale, změřit to tak, aby to pak na stavbě sedělo. Nemůžete použít žádného Hundeggera, žádnou mašinu. Prostě pásmo, provázek a jinak to nejde. Projektant nakreslí do plánů, že to jde vedle sebe, a že počítají se „čtyřicítkou“ průměrem. Jenomže ten strom má dole třeba 50 cm.
 
A za tu dobu při výrobě, když to sesychá, tak se to nehýbe?
Ty stromy nevozíme čerstvé z lesa, ty jsou třeba měsíc, dva na firmě a přirozeně prosychají. Potom si je navezeme do haly, kde je opracováváme.
 
Pod stezkou jsem někde viděl viset ze sloupů volně táhla. Ta se napínají až později?
My je necháváme viset, než udělají terénní úpravy, protože když jim to dřív zavřeme, tak se tam nedostanou s bagry. Zavětrované jsou jak ty trojnožky, tak i vzpěry.
 
Stejně tak mne překvapily ty nezalité kalichy, i když nad nimi už stezka stojí a lidé nahoře pracují…
Trojnožka stojí sama o sobě, ta nic nedělá. To akorát vadí klukům, že se to třepe. Dělali jsme na Rujáně dynamickou zkoušku. Přišel zkušební statik a s třiceti lidmi ze stavby jsme tu stezku rozhýbali. Pět lidí uteklo. Normálně metr jsme to rozhýbali a nic se samozřejmě nestalo. Pohybuje se to pořád. Když máte něco, s čím to můžete srovnat, tak je to vidět. Na věži, když se nahoře postavíte, zavřete oči a chytíte se zábradlí, tak cítíte, že se to hýbe. Všechno se hýbe. Někdo to dá, někdo ne.
 
Viktore, moc Vám děkuji za Váš čas. Ať Vám to tu šlape a všechno sedí. Díky.
Rádo se stalo. Přijeďte se podívat i na Slovensko. Tam to bude taky zajímavé…
 

Rozhovor zaznamenal a zpracoval: Standa Müller

Schémata poskytl: Václav Meškan

Fotografie: Standa Müller

 

Celková délka 1511 m
Délka stezky 512 m
Délka stezky ve věži 934 m
Výška vyhlídkové věže  45,5 m od podlahy jeskyně
Výška stezky 23, 8 m
Průměr věže dole 23 m
Průměr věže nahoře 40 m
Šířka chodníku  2 m
Nadmořská výška horní plošiny 826,17 m n. m.
Počet sloupů stezky 115
Počet sloupů věže 12
Délka tobogánu  80 m
Doba montáže 67 dnů nadzemní část